Počátky Vysokého učení technického v Brně
Historie fakulty sahá hluboko až do počátku minulého století. Tehdy byla ustavena na České vysoké škole technické v Brně, zřízené císařským rozhodnutím ze dne 19.9.1899, Stolice obecné a speciální elektrotechniky vedená prof. Karlem Sumcem v budově na Augustinské (dnešní Jaselská) 18. Tento teoretický ústav však potřeboval partnera ve směru konstrukčním, a proto byla v r. 1919 ustavena Stolice konstruktivní elektrotechniky vedená prof. Vladimírem Listem v budově na Falkensteinerově (dnešní Gorkého) 5. Rozdělení původního strojního oboru na strojní a elektrotechnický se uskutečnilo až v roce 1910. Od roku 1911 existovaly na elektrotechnickém oboru 4 ústavy - Ústav elektrotechniky obecné a speciální, Ústav konstruktivní elektrotechniky, Ústav elektrotechniky slabých proudů a Ústav elektrochemie.
V době 1. světové války byly budovy české techniky zabrány pro vojenské účely. Po válce však došlo v Brně k velkému rozmachu vysokého školství. Prvním poválečným rektorem na technice se stal profesor Karel Ryska. Brno se jako metropole Moravy stalo významným střediskem nejen správním (Nejvyšší soud, Generální prokuratura, hlavní město zemské samosprávy), ale i kulturním a školským. Dne 28. 1. 1919 byla zřízena druhá univerzita v ČSR – Masarykova univerzita se čtyřmi fakultami (lékařskou, právnickou, přírodovědeckou a filosofickou). Dne 24. 7. 1919 byla zřízena v Brně třetí vysoká škola – Vysoká škola zemědělská. Technika pak uvolnila řadu profesorů pro obě nové školy.
Úspěšný rozvoj vysokého školství byl zabrzděn v letech hospodářské krize na počátku třicátých let, kdy se chystala podstatná změna struktury vysokého školství v ČSR. Kupodivu se měla v Brně podstatně rozšířit německá technika, ale v české technice měl přestat existovat obor architektura. Po velkých bojích zůstal však zachován status quo, ale si úspornými opatřeními, neboť náklady na osobní a věcné výdaje klesly o 7,5 %.
Po slavnostní promoci nového prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše dne 16. 3. 1937 byla technika přejmenována na Vysokou školu technickou dr. Edvarda Beneše (1938-39). Název byl však za 2. (předmnichovské) republiky změněn na původní Vysoká škola technická v Brně.
Pohromou pro české vysoké školy byla okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Německé úřady nechaly po 17. 11. 1939 popravit řadu studentů a učitelů, daly uzavřít všechny vysoké školy a tisíce studentů internovaly v koncentračních táborech. Z brněnské techniky zahynulo během okupace 5 řádných profesorů a 21 studentů, kterým byl po válce udělen titul inženýr in memoriam, 13 pracovníků a spolupracovníků brněnské techniky bylo po válce jmenováno doktory technických věd in memoriam.
Po osvobození se název vrátil k dřívějšímu Benešova technika, byla obnovena činnost všech čtyř fakult - stavební, strojní a elektrotechnické, chemické a fakulty architektury a pozemního stavitelství). Studium bylo rozděleno do dvou údobí. První dva ročníky fakulty strojní a elektrotechnické byly společné a byly zakončeny první státní zkouškou. Student si mohl po jejím absolvování před jméno psát Ing.C. Do druhé státní zkoušky už patřily předměty odborné podle oborů - silnoproudý a slaboproudý. Namísto elektrotechnických ústavů, které už existovaly před válkou (Ústav obecné a speciální elektrotechniky, Ústav konstrukční elektrotechniky a Ústav elektrotechniky slabých proudů), byly obnoveny ústavy pod těmito názvy: Ústav obecné elektrotechniky, později v roce 1947 přejmenován na Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky (prof. Ing. dr. Aleš Bláha), Ústav konstrukční elektrotechniky (prof. Ing. Vladimír List), Ústav strojů a přístrojů (prof. Ing. dr. Ladislav Cigánek) a Ústav slaboproudé elektrotechniky (prof. Ing. dr. Julius Strnad). Ústav elektrochemie nebyl obnoven.
Potřetí byla činnost české techniky v Brně narušena v roce 1951, kdy byla v Brně zřízena Vojenská technická akademie Brno a pro její potřeby byly uvolněny všechny budovy techniky včetně zařízení Fakulty strojní a elektrotechnické, Fakulty chemického inženýrství a zčásti též Fakulty stavební. Při zřizování Vojenské technické akademie se ukázalo, že je v Brně nutno zachovat i civilní techniku, která 1. 10. 1951 zahájila svou činnost jako Vysoká škola stavitelství (VŠS) v Brně a k níž na přechodnou dobu byla přičleněna i lesnická fakulta jako zbytek vysoké školy zemědělské). Tato škola měla dvě fakulty - Fakultu inženýrského stavitelství a Fakultu architektury a pozemního stavitelství, k níž byla přičleněna i katedra slévárenství. Pro VŠS byla uvolněna budova na Úvoze 33 a bývalý klášter na Veslařské 230. Později získala další prostory na Husově 13, Gorkého 13 a Sadech osvobození 3. O všechny budovy VŠS se neustále sváděl boj s Vojenskou akademií, která se stále zvětšovala. Naštěstí pozici VŠS se podařilo uhájit.
Vznik elektrotechnické fakulty
V letech 1956 až 1958 nastaly příznivé podmínky pro obnovení Fakulty strojního a elektrotechnického inženýrství v Brně. Díky úsilí některých dřívějších profesorů techniky, zejména akademika Františka Píška a prof. Ing. Dr. Vilibalda Bezdíčka a za podpory ministra školství a kultury prof. Františka Kahudy byla dne 24. 7. 1956 Vysoká škola stavitelství změněna na Vysoké učení technické (VUT) v Brně se třemi fakultami: Fakultou inženýrského stavitelství (FIS – děkan prof. ing. Dr. Ladislav Záruba), Fakultou architektury a pozemního stavitelství (FAST – děkan prof. Ing. arch. Bohuslav Fuchs) a Fakultou energetiky (FE – děkan akademik František Píšek), která měla od roku 1958 dvě oddělení – oddělení strojnictví a oddělení elektrotechniky. Na děkanském místě vystřídal akademika Píška prof. Ing. Antonín Němec. V červnu 1958 byly po dohodě ministerstva národní obrany a školství z Vojenské akademie převedeny na VUT další studijní specializace radiotechnika a sdělovací technika po vedení.
Vojenská akademie byla přinucena pro potřebu obnovené civilní techniky uvolnit některé své další budovy, Údolní 53 (tehdy tř. Obránců míru 21), Úvoz 33, Gorkého 7 a 21, dřevěné baráky na Kraví hoře, které byly postaveny za protektorátu pro potřebu německé armády, a Antonínskou 1 (dnešní Centrum VUT).
Pro katedry elektrotechnického inženýrství zbyla budova na Antonínské 1, někdejší alumnát římskokatolických kněží. Po rozdělení energetické fakulty od 1. 9. 1959 na Fakultu strojní (FS) a Fakultu elektrotechnickou (FE) byla budova na Antonínské 1 hlavní budovou FE a tedy i sídlem jejího děkanátu. Fakulta měla tyto katedry: Katedra elektrotechnických nauk, Katedra elektrických strojů a zařízení v budově na tř. Obránců míru 10, Katedra elektroenergetiky, Katedra radiotechniky a Katedra linkové techniky. Výuku všeobecných předmětů marxismu-leninismu, politické ekonomie, jazyků a tělesné výchovy zajišťovaly ústřední katedry při rektorátu, který sídlil na Opletalově 6. Fakulta ve svém počátku neměla vlastní katedry matematiky a fyziky, výuku těchto předmětů zajišťovaly katedry FS.
V prvním roce existence nové fakulty v roce 1959 byl děkanem prof. Kalendovský a proděkany doc. Žižka a doc. Raclavský. Funkci tajemníka vykonával Ing. Jaromír Klíma. Zakládajícími katedrami byly Katedra elektrotechnických nauk, později Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky (vedoucí doc. Raclavský, doc. Kalousek, doc. Kaláb, prof. Valsa, doc. Murina a nyní doc. Fiala), Katedra elektrických strojů a přístrojů později Ústav výkonové elektrotechniky a elektroniky (vedoucí prof. Kuba, doc. Sopuch, prof. Mareš, doc. Chalupa a nyní doc. Ondrůšek), Katedra elektroenergetiky (vedoucí prof. Brauner, doc. Černý, prof. Hodinka, doc. Plch, doc. Matoušek a nyní doc. Toman). Katedra radiotechniky, později radioelektroniky (vedoucí prof. Kalendovský, prof. K. Vrba sen., prof. Mikula, prof. Svačina a nyní prof. Raida) a Katedra linkové techniky, později telekomunikací (vedoucí prof. Kalendovský, prof. Ertinger a nyní prof. K. Vrba jun.).
Fakulta se v dalších létech rychle rozvíjela získáváním nových pracovníků jednak z VAAZ, jednak z průmyslu i z ostatních fakult VUT. Počet pracovníků se natolik doplnil, že mohly být zřízeny nové katedry.
V r. 1961 byly zřízeny další katedry - Katedra elektrotechnologie (vedoucí prof. Raclavský, doc. Šandera, doc. Mejzlík, doc. Liedermann, prof. Kazelle, doc. Jirák a nyní opět prof. Kazelle) a Katedra automatizace a měřicí techniky (vedoucí prof. Kalendovský, prof. Švec, doc. Matyáš, doc. Fuchs, prof. Šolc, prof. Vavřín a nyní prof. Jura). Podobně vznikla z jediné katedry, která zajišťovala výuku na všech třech fakultách VUT, nová Katedra fyziky pouze pro FE, jejímž vedoucím byl jmenován doc. RNDr. Antonín Syrový, CSc. (později doc. Vašina, doc. Štrunc a nyní doc. Grmela) a Katedra jazyků (dr. Boček, nyní Dr. Krhutová)
V roce 1962 byla zřízena Katedra matematiky (vedoucí doc. Frank, doc. Mezník, doc. Voráček, doc. Klouda, prof. Melkes, prof. Chvalina a nyní doc. Šmarda) a v roce 1963 byla Katedra samočinných počítačů (prof. Blatný), později od r. 1991 Katedra informatiky a výpočetní techniky (prof. Dvořák, prof. Hruška) Z této katedry vznikla v r. 2001 samostatná Fakulta informačních technologií. Dále vznikla Katedra tělesné výchovy (prof. Vinařický, prof. Bogdálek sn., dr. Klimánek, dr. Bauer), od 1. 1. 1998 Ústav kultury a sportu, (vedoucí dr. Vašourková), dnes Centrum sportovních aktivit (CESA). V roce 1968 se od katedry matematiky odštěpila Katedra aplikované matematiky (doc. Kudláček, doc. Voráček) a od katedry radioelektroniky se odštěpila Katedra lékařské elektroniky (prof. Vrána), od r. 1991 přejmenovaná na Katedru biomedicínského inženýrství (prof. Jan). Byl také zřízen Ústav speciální elektrotechniky (vedoucí prof. Pavlíček, doc. Chalupa, doc. Fiedler), který však zanikl v r. 1985. V roce 1973 byly zrušeny katedry jazyků na fakultách a zřízena jedna celoškolská katedra. V roce 1980 vznikla Katedra mikroelektroniky (vedoucí prof. Brzobohatý, prof. r. Vrba a dnes prof. Musil). Od Katedry elektroenergetiky se v r. 1985 oddělila Katedra elektrických pohonů a výkonové elektroniky (vedoucí prof. Černý, doc. Koláčný, prof. Skalický) později Ústav výkonové elektroniky a elektrotechniky (doc. Ondrůšek). V roce 1986 byla z pracoviště mechaniky a všeobecného strojírenství při katedře elektrických strojů a přístrojů zřízena Katedra mechaniky, později v roce 1991 přejmenovaná na Katedru mechaniky a počítačového navrhování (prof. Procházka, Ing. Harna), která byla v roce 1996 včleněna do Katedry elektrotechnologie.
Podstatné změny doznala fakulta po převratu v roce 1989. Do vedení fakulty přišli noví akademičtí funkcionáři, tajemník fakulty i vedoucí kateder. Podstatně se změnily výukové programy, které byly přizpůsobeny západoevropským univerzitním zvyklostem. Studium se rozvolnilo a studijní úsilí studentů je od té doby hodnoceno kreditovým systémem, který umožňuje posuzovat přechod studenta do vyššího ročníku a přestup mezi jinými fakultami či školami.
V roce 1991 vznikla Katedra kultury a filozofie (dr. Studnička), v roce 1992 přejmenována na Kabinet kultury, filozofie a náboženských směrů a v roce 1994 pouze na Kabinet kultury (Mgr. Hons), Kabinet ekonomiky a managementu (Ing. Petráš) a Ústav nedestruktivní elektromagnetické diagnostiky (Ing. Keller). V roce 1992 opět vzniká Ústav speciální elektrotechniky a jakosti (doc. A. Fiedler, později Ing. Šenk). Vzniká také Kabinet celoživotního vzdělávání (Ing. Pálková). V roce 1997 jsou všechny "katedry" přejmenovány na "ústavy". Dochází ke sloučení ústavů tělesné výchovy a kabinetu kultury do Ústavu kultury a sportu (dr. Vašourková). V roce 1998 je ustaven formální Institut zpracování signálu a obrazu (prof. Jan), na jehož činnosti participují pracovníci pěti ústavů.
V roce 2001 se ruší na fakultách Ústavy kultury a sportu a na naší fakultě také Kabinet celoživotního vzdělávání a jsou začleněny do celoškolských pracovišť Centrum sportovních aktivit a Centrum vzdělávání a poradenství.
V roce 2001 dochází k rozdělení fakulty. Z Ústavu informatiky a výpočetní techniky vzniká nová Fakulta informačních technologií (FIT) a zbývajících 12 ústavů se tvoří Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT). Ústavy všeobecného základu na FEKT zajišťují výuku i na FIT, takže mezi oběma fakultami existují stále pevné pracovní vztahy. V důsledku rozdělení fakulty se změnilo i vedení FEKT. Obě fakulty se dále rozvíjejí podle samostatných plánů.
Dislokace fakulty
V době vzniku zárodku elektrotechnické fakulty v rámci fakulty energetické sídlila pracoviště převážně v budově dřívějšího církevního alumnátu na Antonínské 1, kterou zdědila fakulta po dělostřelecké fakultě vojenské akademie. Po zřízení samostatné Elektrotechnické fakulty dne 1. 11. 1959 se fakulta rychle rozrůstala a byla dislokována až na 27 místech po celém Brně. Děkanát se z původního místa na Antonínské 1 odstěhoval na Jaselskou 25, později vznikla některá pracoviště děkanátu na České 6.
Jakmile byla dokončena výstavba části budovy techniky pod Palackého vrchem v Králově Poli, začaly se tam stěhovat složky Fakulty strojní (FS) a tak postupně uvolňovaly prostory svého dosavadního sídla na Třídě Obránců míru 65 (dnešní Údolní 53). Sem se v roce 1987 stěhuje Katedra mikroelektroniky a to do nové budovy na Jiříkovského, postupně pak další složky fakulty včetně děkanátu v roce 1991. Do uvolněných prostorů v dřevěných barácích na Kraví hoře se stěhuje detašované pracoviště Katedry radiotechniky a Katedra elektrických strojů a přístrojů. Do volných prostorů FS na Technické 2 se stěhuje Ústav výkonové elektrotechniky a elektroniky.
Do nově postavené budovy na Technické 8 v areálu pod Palackého vrchem se v roce 1996 stěhují Katedra matematiky a Katedra fyziky.
V roce 1997 byla dokončena rozsáhlá adaptace budovy bývalé Meopty na Purkyňově 118, sem stěhuje se celá Fakulta chemická a čtyři ústavy FEKT - Ústav radioelektroniky, Ústav telekomunikací, Ústav biomedicínského inženýrství a Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky
V roce 2004 došlo na VUT k přehodnocení dlouhodobých záměrů ve výstavbě jednotlivých areálů školy. Několik současně působících faktorů způsobilo, že fakulta musela taktéž změnit plány, ačkoliv již byl naplánován přesun několika ústavů a děkanátu do areálu Pod Palackého vrchem.
Zrekonstruovaná budova menzy, dokončená v roce 2004, na Kolejní 4 měla původně plně sloužit FEKT. Rozhodnutím vedení VUT polovinu budovy obsadila Fakulta podnikatelská a do druhé poloviny se nastěhovaly Ústav automatizace a měřicí techniky z areálu Božetěchova 2, Ústav biomedicínského inženýrství z Purkyňovy 118, kde uvolnil prostory pro FCH, a Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky, který uvolnil prostory rozšiřujícímu se Ústavu radioelektroniky a Ústavu telekomunikací.
V roce 2010 došlo k dalšímu významnému přesunu fakulty. Dokončením výstavby objektu Technická 10 byly z objektu na Údolní 53 přestěhovány Ústav elektrotechnologie, Ústav mikroelektroniky, Ústav jazyků a děkanát. Fakultu tak nyní tvoří tři objekty v areálu Technologického parku, areálu Pod Palackého vrchem a na ulici Technické, které jsou od sebe v docházkové vzdálenosti do 5 minut.
V současné době probíhá výstavba nového objektu FEKT Technická 12, navazující na objekty Technická 8 a 10. Do této budovy se přestěhují všechna pracoviště fakulty sídlící dnes mimo areál Technická 8 a 10, tedy Ústav telekomunikací a Ústav radioelektroniky z Purkyňovy 118, Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky, Ústav automatizace a měřicí techniky a Ústav biomedicínského inženýrství z Kolejní 4 a také Ústav výkonové elektrotechniky a elektroniky a Ústav elektroenergetiky. V roce 2013 tak vznikne výukový a vědecko-technický komplex, díky kterému bude FEKT dislokována pouze na ulici Technická.
Δ Nahoru
